Návštěva Státního ústředního archívu v rámci "Českých zemí", Praha, 18.10. 2001

   Spíše než rozplýváním se nad "Zlatou Bulou sicilskou" začnu spíše tím, že to byla první příležitost, vidět jiné studenty mimo školu... a znali jsme se něco přes 14 dní. Pochopitelně dnes se jak na moje tehdejší vnímání spousty z nich, tak na tuto akci již dívám poněkud nostalgicky, jakožto byly navázány mnohé nové známosti... přitom je to tři týdny, jak moc se tedy "školní" vztahy změnily, prohloubily!
   Oznámení R. Vévody, že namísto čtvrteční přednášky půjdeme "za školu", bylo přijata s nadšením - asi zvyk ze středoškolských klet, kdy akce jako tyto mohly být účinným vysvobozením ze školní monotónnosti... avšak radost byla předčasná, jelikož vyvstal problém jaksi s naleznutím objektu, resp. dopravením se k němu. Informace R. V. o autobusových spojích se ukázaly být zcela zastaralými a nefunkčními (rád bych věděl, kdy jel R. V. naposledy MHD...). Ale to se dalo zvládnout, jak bylo později vidět na vysokém procentu návštěvnosti z řad 1. ročníku.
   To ráno bylo zasmušilé a chladné, jako kdyby evokovalo v blízkém budoucnu přicházející podzimní plískanice. Přesto se před objektem sešla v 9.00 slušná řádka archiválií chtivých studentů, opodál se zdržovala jiná skupina, nějaká střední škola. Kampak na nás! Budova zářila novotou jak zvenčí, tak zevnitř - ponořili jsme se do soustavy chodeb, po schodišti vystoupali snad 5 pater (výtah by těch několik desítek hlav nepobral, i R. V. šel pěšky), kde jsme po rozdělení na dvě skupiny vstoupili do víru laboratoří, mikroskopů a archiválií v rozličném stavu poškození, to vše za současného výkladu pověřených pracovníků. K vidění byly opravdu rozličné "úlety" - od svazků knih, rozežraných plísní k nepoznání (připraveny k rekonstrukci), přes plísně v laboratorních miskách, seřazené dle barvy (úúúch) až po vypreparovaného kocoura, mumii, která měla dle výkladu vzniknout "zapadnutím neopatrné kočky za regál někde v knihovně, skonem hladem a následným samovysušením v optimálním prostředí"... já bych spíše řekl, že šlo o čin nudícího se laboranta... o plísních mluvím nikoliv z titulu mojí perverznosti, ale protože jde asi o nejobecnějšího a nejzávažnějšího nepřítele archivářů.
   Páteř naší návštěvy, spojená s výukou ČZ, však měla ležet ve výstavě, probíhající v přízemí - v přísně klimatizovaném prostředí, střeženém příslušníky Policie ČR v civilu, se nacházely stařičké materiály, počínaje zmíněným unikátem, Zlatou Bulou. Jinak šlo o jakýsi průřez historií skrze dokumenty z dějinných zvratů - např. cáry papíru s politickými deklaracemi, smolené těžkýma rukama politiků, asi netušili, že těmi tahy per píší historii... v rohu běžel na velké obrazovce film, kde probíhaly poměrně drastické válečné záběry. Sledovaly ho zejména dámy staršího věku, ale poučení si ujít nenechali ani někteří studenti. Po prohlédnutí expozice jsme se odebrali zpět do školy, na angličtinu. Kupodivu jsme tam i pěšky byli cobydup.

  R. V. měl evidentně se SÚA nějaké bližší styky, podle familiérního chování k místním kapacitám, údajně tam měl kdysi působit, či tam působí dodnes? Opustil nás hned po exkurzi pracovišti archivářů, že prý "...ho již více nepotřebujeme".