The Bandits (Pražské komorní divadlo) - premiéra divadelního představení za účasti celebrit

   Neváhal bych nazvat "velkou ctí", možnost zúčastnit se premiéry v divadle PONEC na Žižkově, jak uvidíte dále. Přestože jinak divadlo není mým chlebíčkem, od počátku studia jsem k němu blíž, jelikož jistý spolužák je přímou součástí PKD... pozval mě a ještě jednu spolužačku a my přijali.
   První dojem z budovy divadla byl ovšem celkem úlek. Husitská ulice, nad námi viadukt a naproti "travesty show", posprejovaná fasáda, kterou osvětlovaly silné svíce... o to větší překvapení to bylo uvnitř, domodra laděný interiér zářil novotou a tlačilo se v něm již spousta kultury chtivých lidí, mezi kterými jsem bezpečně rozeznal ministra kultury Dostála a také Lucku Vondráčkovou (Dostál - šála a jeansy, evokující stánek vietnamského trhovce, Lucka - obrovský pytel přes rameno, nacpaný krámy - ta taška byla jako v Ikee, kdybych neviděl, neuvěřím - asi kvůli koloběžce :-) ) Ještě poznámka, asi jako performance se před divadlem ozýval šílený řev a nakonec dovnitř vtrhl jakýsi pobuda, co řval "stůj ty hajzle, poď sem, já tě zabiju". Jevil se jako kus psychopata, ale nakonec zmizel v "divadelním klubu" :-)
   Kdo tam však byl také, což mě i kolegyni překvapilo, byla jistá spolužačka z vyššího ročníku. Jak vidno, pražský svět kultury je skutečně malý a na studenty LA v něm narazíte všude... :-)
   Posadili jsme se na nepohodlné skládací židle, příliš tvrdé a příliš malé. Scéna byla zahalena kouřem, vzadu bylo možné rozeznat stůl s několika postavami kolem, vpředu stál u mikrofonu vážně se tvářící muž v dlouhém koženém kabátě a drmolil cosi o Eliášovi a padesáti vojácích, vyslaných, aby jej přivedli. Do toho se ozývaly rytmické zvuky, vydávané stolovníky. Pak se začalo.
   Přestavení mělo být podle Schillerových "Loupežníků", ale upřímně, realizace byla tak vyhraněná, že proti původní předlohu zbylo jen málo prostoru. hra byla velmi akční, samé pobíhání po velkém pódiu, zábavné a inteligentní dialogy, všichni herci ohození do kapsáčů a kožených kabátů, na hlavě srolované kulichy... byli drsní, ochotně zneužívali "omamně-psychotropní látky", křičeli a prali se...
   Nyní si uvědomuji, jak těžké je o tomto představení psát, jelikož divadlu nerozumím. Takže laicky - začátek byl nadějný, ale později se děj jakoby rozplizl na spoustu malých epizod, vznikla jakási mozaika. Bohužel ta "složenina" podle mne příliš mnoho smyslu nedávala - tím nechci říct, že by se mi představení nelíbilo, naopak. Jenom si myslím, že většina představení byla poněkud nepřehledná, na několika místech pódia najednou probíhaly různé akce a postupem času bylo obtížné se vyznat. 
   Bylo použito několik originálních prvků, z nich byl jmenoval svlečení se donaha jednoho z aktérů a procházení se po pódiu. Smysl konání vzhledem ke hře je mi zcela neznámý - celkově vzato, spousta efektů tam byla spíše pouze pro oči. A propos, představení bylo vysloveně multimediální. Na pozadí občas zněla zajímavá hudba, ale i sami herci občas vydávali zvuky bubnováním do stolu, do barelu... na velkém plátně se místy míhaly kvalitně udělané záběry na způsob klipu, anebo se snímal děj přímo na jevišti, což prováděl jeden z herců. Vznikaly tak zajímavé efekty, např. promlouvali jednotliví bandité a za jejich mluvy na pozadí zářil jejich obličej. Tyto prvky představení přidaly spoustu plusových bodů a také kvůli nim se asi na představení půjdu podívat ještě jednou... o čemž svědčí i to, že několikaminutovou videosekvenci, snímanou v jediné chodbě, dělali celých 6 dní...
   Spousty sprostých slov a nadávek, účinky konzumace drog, volání na policejní linku a vysvětlování operátorce cosi o návykových látkách... dvě dámy vedle nás, co po první půli znechuceně odešly se slovy "jak se tomuhle může někdo smát", rozmluva s prostitutkou, na pětkrát znásilněná bufetářka Marie Kroužková... na to všechno se běžte podívat nejlépe sami. Doporučuji.
   Po představení se pochopitelně nešlo domů, ale zapíjel se výsledek roční práce. Prostory divadelního klubu se zaplnily spoustou zjevně v divadle zainteresovaných lidí, dostavili se i herci a pak se pouze pilo a konverzovalo, jedly se chlebíčky, koblihy a kuřecí řízky (mňam, pochutnal jsem si), pilo se víno. Doma jsem byl v jednu a taxikář, který mě odvezl domů, nazval mojí kolegyni "diblíkem" :-); legrační bylo, že se domníval, že jdeme právě z travesty show, což jsme mu museli dotčeně vyvrátit.
   Jako na potvoru jsem sebou neměl foťák, mohly být exkluzivní fota...