Setkání s Alessandrem Bariccem v Italském Institutu, Praha, říjen 2001

   Předně tato akce byla docela první, které jsem se na Literární Akademii zúčastnil; ale slzu jsem ronit nemusel, stálo to zato. V rozličných směrech, nejen v pozitivním...
   Bylo to kolem 20. října, přesné datum mi bohužel vypadlo - v hojném počtu jsme se dostavili do Vlašské, po kratším bloudění a moknutí vlivem otravného deště nalezli ten správný vchod a dokonce se úspěšně setkali s naším pedagogem na Tvůrčí psaní, p. Šlajchrtem... dorazili i "poetové" (poněkud neuctivý souhrnný popis pro účastníky TP poezie) a několik studentek a studentů druhého ročníku. Posadili jsme se na pohodlné židle a čekali, zbylá místa se brzy zaplnila, takže nakonec slavného spisovatele očekával zvědavý dav, podotýkám různého věku i národností. Kulturní prostředí historického sídla Italského Institutu nás donutilo zapomenout na sny o penězích a rozličné choutky, inu, zajímavé odpoledne, napadlo mě.
   A pak přišel. Doprovázen obstarožní překladatelkou, dále podezřele mladistvě vyhlížející, půvabnou překladatelkou jeho děl do češtiny a suitou ve formě italského velvyslance v ČR s chotí, zaujal čestné místo u kulatého stolu. Naši přítomní pedagogové (Berková, Stránský atd.) se rozsadili kolem něj, zaujali vážné výrazy a zkoumavě se zahleděli na nás, na publikum (již tento úkon mě měl varovat před následujícím vývojem besedy). Po celkem suchém úvodu o jeho škole tvůrčího psaní začaly na Bariccovu pomazanou hlavu pršet poznámky a dotazy z "tvrdého jádra" našeho pedagogického sboru, kterým se ukázali být právě Berková a Stránský. Oba svým způsobem vybočující až podivínští, reprezentovali naší školu celkem kontroverzním způsobem.
   Toto není pouze můj názor. Co jsem se ptal účastníků besedy ze studentských řad, všichni do jednoho váhavě krčili rameny. Pochopitelně po čtrnácti dnech by nebylo snadné přesně a slovo od slova popsat průběh besedy, nicméně, za všechno třeba poznámku A. Berkové o Bariccově rozepnutém poklopci... poněkud silná káva. Pan Stránský interpretoval několik zajímavých názorů, ovšem styl jeho prezentace působil značně neurvalým dojmem - hlučnost jeho hlubokého hlasu za současného rozhazování rukama, sklon k odbočování od probíraných témat do málo srozumitelných filozofických rovin... Celkově vzato, tlumočím obecný názor, šlo do jisté míry o sérii mezinárodních trapasů. Ale pouze estetických, jinak byla beseda poučná - to chci zdůraznit. Nijak jsem nelitoval času, tam stráveného. Jak z Bariccovy strany, tak z "naší" strany tam padlo mnoho zajímavého a inspirativního.
   Abych přihřál i naší studentskou polívčičku - dotazy z publika. V největší míře je prezentovala jedna studentka druhého ročníku (pamatuji si, že se v nich neustále opakovalo spojení slov "pružná inteligence") poctivě zahýbaly našimi bránicemi. Dále nestudentský (a nestoudný) pokus o diverzi od reprezentantky Svazu překladatelů a pár vcelku standardních dotazů, které Baricco smetl ze stolu jemnou ironií, strohostí a nadhledem. V sedm beseda skončila, nějaké diskusní hloučky se pak ještě vytvořily na chodbě, ale studenti naší školy se rychle vypařili. Ač to výše mohlo vypadat všelijak, bavil jsem se dobře a doufám, že nejinak tomu bylo u většiny účastníků. 

Podle důvěryhodného zdroje došlo ihned po skončení setkání k hromadnému přesunu přítomné skupinky "druháků" do nedalekého pubu "U malého Glena", kam měl prý později večer dorazit král české komerční prózy a současně pedagog TP na LA, nějaký M. V. :-)