Dialogické jednání - velmi lomené zrcadlo našich povah :-(

   Nechodil jsem tam od počátku, avšak zvěsti, donášené účastníky těch seminářů, byly dostatečně výmluvné. Celkem v klidu a v pohodě jsem tam šel na způsob "bude legrace", ovšem nakonec jsem i já přispěl k tomu, že DJ se jistě nestane tak oblíbeným předmětem, jako tělocvik na základních školách :-)
   Jelikož jsem byl přiřazen do skupiny p. Čundrleho, zmíním se nejprve o ní. Dvě studentky si tam značně intenzivní formou stěžovaly na to, že jim jejich působení na tomto předmětu nečiní libě a rády by docházky na seminář zanechaly s tím, že raději napíší nějakou seminární práci - což jim myslím nebylo povoleno. Jak jsem usoudil z projevu jedné z nich, který přednesla na semináři, muselo jít o cosi vážného - to samé písemné vyjádření druhé, "reflexe".
   Legrační to věru není, s tím souhlasím. Abych upřesnil, oč jde: vystupujete sami před publikem, není kam utéct. Platí několik pravidel - nesmíte se obracet k publiku (tedy mluvit k publiku), používat rekvizity... možnosti, které vám zbudou, jsou jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet. Máte de facto dvě - buď se začít procházet sem a tam za současného mumlání "dneska je hezky...nevím co mám říkat...tak už to asi ukončím" - anebo dát možnost svému druhému já (v mém případě to platí doslova), což ovšem může pro ostatní znamenat šok. Démon podvědomí dřímá v každém z nás a pokud jste natolik odvážní, že mu dáte příležitost, aby vás minutu ovládal, může to stačit k totálnímu děsu a šoku kolegů :-) 
   Výjimkou není bohužel ani vzájemné (verbální) napadání studentů: někteří zkrátka nejsou s to pochopit, že to, co aktér říká a předvádí, je v rámci semináře DJ a nikoliv prezentace jeho názorů. Tudíž se vám může stát jako mně, že si sednete zpět na místo celí vyčerpaní a vedle sedící dívka vám ledově chladně praví: "Jseš zasra..j šovinista, ty vole" - takto doslova. To svědčí o naprostém nepochopení smyslu semináře a vystupování v něm. 
   Jindy se vám zase ostatní smějí, to když tedy mluvíte již opravdu na pomezí únosnosti (zde narážím na mou poslední návštěvu u p. Čundrleho). Příjemné to není, nicméně ustát to lze. Na tomto místě bych se rád omluvil všem studentům, co se mnou na inkriminovaném semináři byli: v té době jsem pracoval na čemsi ohledně terorismu a vzhledem k tomu, že jsem se do toho "zažral" až převelice, došlo k nepříjemnému úletu. Mrzí mne to zejména z toho důvodu, že se mne prý "všichni báli". To nebylo úmyslem. 
    Zkazky o dění na jiných seminářích, mnou odposlechnuté, nehovořily o lepší situaci. Půjdu se podívat do jiné skupiny, ale jak říkám, zatím je pro mne DJ čímsi pochybným.)

   Ve skupině paní - Slavíkové? se cítím já osobně lépe. Přestože se v jejím členstvu nachází několik málo osob povězme zvláštní povahy, atmosféra/nálada mi na těchto hodinách připadá přijatelnější. Snad to je kvůli tomu, že se lépe cítím ve "feminní" společnosti (pozn. obvykle jsme tam mužského pohlaví dva oproti cca 8-10i dívkám), možná je to kvůli něčemu úplně jinému - nicméně dostal jsem tak možnost, podívat se na "Dialogické jednání" vcelku objektivníma očima.
    Do jisté míry mě tento předmět baví, musím konstatovat! Netvrdím na druhou stranu, že by nebyl stresující a vyčerpávající. Těším se na něj asi jako na Matějské pouti na "Megadrop": minuty napětí, vteřiny hrůzy a za pár chvil je svět, jako kdyby se nic nepřihodilo.
   Nejvíce bych ovšem vyzdvihl přístup pedagožky, který je inspirující a zároveň uklidňuje.
   Koukám, že jsem toho o DJ moc neřekl... je to zkrátka něco zcela nového, co by běžně člověk čekal pouze u lidí od divadla :)) nyní je člověk nucen za nesnadných podmínek provádět tuto specializovanou a nadmíru pro "obyčejnou" lidskou mysl náročnou činnost...