Seminář Mediální komunikace s Jiřím Hrabákem, ředitelem rádia Impuls

   Asi se budete divit, co je toto za reportáž? Ale nemohl jsem si pomoci, to setkání jsem shledal natolik zajímavým, že jsem si zcela automaticky začal dělat poznámky. Jinak to jméno je opravdu pouze obrovská shoda náhod, že se na jednom semináři sešli dva Hrabákové.
   JH je z mužů, o kterých se říká "čtyřicátník na vrcholu sil" - mimochodem je stejně starý jako Pokorný, který byl na semináři minule... z jeho projevu tento stupeň životního vývoje masivně rezonuje. Začal lavinovou přednáškou o stavu rádií v Čechách.

   V České republice ohledně rádiového vysílání existuje tzv. duální systém, tedy, že vedle sebe existují jak státní, tak soukromá rádia. Tato změna byla důležitý krok na cestě ke svobodě médií, přelom přišel v letech 1990-91 a prvním soukromým rádiem byla Evropa 2 (to si pamatuji, ať jste šli kamkoliv, všude jste slyšeli její odtrhovačky, jako třeba "Senza una donna", neboli "Jsem sama doma" :-)
   Dnes máme téměř 80 rádií, ale ekonomika není tak silná, aby dokázala všechny uživit. Generální úroveň bývá velmi nízká - nejsou peníze ani schopní lidé, vzhledem k počtu stanic by bylo třeba kolem 1100 lidí, schopných psát a zároveň technicky zdatných. Rádio - 3 složky provozu, schopnost sdělit, způsob jakým to udělat + technický prostředek k tomu. Dobrých je u nás 15-20.
   Rádia se podle rozsahu vysílání dělí na celoplošná (např. Frekvence1, Evropa2, Impuls), dále regionální a lokální. Záleží to na počtu kmitočtů. Důležitý pojem pro rozhlasové stanice - "mediální zastupitelství" - prodává reklamu (zavání to monopolem a mafiánskými praktikami). Členění stanic dle obsahu: zpravodajská (čistě z. u nás neexistuje), všeobecná (Frekvence1 a její bloky vysílání), hudební (největší výskyt). Zajímavá otázka soutěží - jsou jich dva druhy, tedy vzniklé z popudu rádia či zadané klientem. Inspirování se rádii ve VB a Německu.
   Během následné diskuse se dostalo i na otázku posluchačů, tedy, jakých je nejvíc a jak jim vyjít vstříc. K tomu patří samozřejmě i hudba - a mihly se i jména jako Vondráčková. JH tento konzervativní postoj posluchačů vysvětlil tím, že nejzajímavější posluchačská skupina kolem 30i let věku neměla jiné volby, proto zůstávají u jistot, které je nemohou ničím překvapit - tedy hudebních osobností, které se dostaly vzhůru v období totality.

   Bylo to poučné. V semináři se dokonce vyskytli dva mediální experti, kteří pro svou verbální přestřelku zcela zapomněli na Hrabáka a "jeli" si sami :-), dokud je druhý Hrabák neusadil.