Lidumor aneb Má játra beze smyslu, divadlo, 14.11. 2001

   Nemohu nezmínit, jak se návštěva tohoto představení seběhla - jeden nejmenovaný spolužák během semináře TP prohlásil, že od sedmi večer začíná Na zábradlí zajímavé divadelní představení a že se tam ze staré známosti můžeme dostat zadarmo! Ačkoliv se ten den hrál nějaký významný fotbalový zápas, který přitáhl k televizím většinu národa (o fotbal se nezajímám, bližší podrobnosti mi nejsou známy), nakonec byla účast studentů našeho semináře více než hojná, jak uvidíme dále...
   Spolu s dalšími třemi dívkami jsem se svezl organizátorovým (já vím, je to ošklivé jméno, holt kódy jsou kódy) autem, navíc V. Š. nás pustil dříve, tudíž jsme vše stihli akorát a ještě se stačili občerstvit a vyvenčit. V prostorách divadla již atmosféra houstla v očekávání silného kulturního zážitku, ovšem to mě jakožto vcelku kulturního barbara nechalo chladným... čeho jsem si však povšiml záhy, byly divačky ženského pohlaví, které byly oblečeny nějak nadprůměrně - slušně? Nevymizela tedy tradice nošení těch nejlepších šatů do divadla? :-)
   Místa jsme dostali v předposlední řadě, člověk nemůže chtít všechno, když jde bez placení. A pak to začalo a já pouze civěl a zíral, žasnul a chvílemi byl zděšen, poněvadž... to byl takový úlet, až mě z toho jímá pláč smíšený se smíchem! Scény, herci a jejich dialogy, řev a akce, narážky na incest a to intenzívní... naprosto bezchybný výkon K. Rodena, to jsem žasl - a ovšemže i herecký koncert D. Kolářové, přičemž představení zakončila slovy jako "Jsem hyperděvka". Tady musím uvést nepřehlédnutelnou skutečnost, že totiž představení bylo pojato velice kriticky proti ženskému pokolení, které tam bylo popisováno jako "skupina lichvářek se sexem", muži byli líčeni silní, jako skuteční pánové tvorstva. Anebo to byla jen parodie na náš testosteron a rádoby sílu a rozhodnost? Toho jsem se bál...
   Bavil jsem se skvěle a některé repliky byly skutečně zaznamenání hodné, naneštěstí v tamější tmě by bylo nadlidsky obtížné, šmátrat po papíru a tužce :-) Sám dost dobře nechápu, jak to mohlo někoho napadnout a zejména, jak se herci mohou naučit zpaměti ty sáhodlouhé monology??? Zejména právě Roden, ten tam měl promluvy tak komplikované, až se mi z toho točila hlava, navíc stále musel mluvit jako mentálně postižený, aby dostál intelektuální úrovni své postavy! I za to si herci plně zasloužili mohutný aplaus, který byl až únavný a ruce mě bolely :-)
   Důležitá věc: po skončení představení nejen že jsme se nerozešli, ale dokonce uspořádali něco jako malý seznamovací večírek! Sešlo se nás tam 9 a celkem je nás na semináři 12 nebo 13 (počkat, jedna studentka z vyššího ročníku k nám chodí dobrovolně, počítá se?), sesedli jsme se k jednomu stolu a tlachali, šlo nám to od ruky - koneckonců jsme se přece jen již znali. I tak však zbývalo prolomit ledy mezi lidmi, kteří by se spolu "normálně" asi vůbec nebavili, protože rozdíly sociální vždy byly a vždy budou... myslím, že se to zdařilo. Bavili jsme se i o semináři TP, naneštěstí V. Š. nedorazil, ač to anoncoval. Rozpustili jsme to kolem půl dvanácté.

Hráli: Kolářová, Roden, Málková, Krausová, Zahálka n. Gulyáš, Stodolová, Míčová, Apolenářová
Režie: Dušan Pařízek
(převzato z webu divadla)