Jak jsem dělal přijímačky na Literární Akademii :-)

   Mám-li být upřímný, raději bych na to zapomněl, poněvadž jsem se místy cítil nechutně trapně! Doufám, že se v mých zážitcích poznají i jiní, přeju vám to :-) A prosím vás, odpusťte mi místy trochu úchylností a nechuťáren - investigativní novinář nezná bráchu ani stud, když jde o reportáž! :-)
   Ráno jsem vyrazil brzy, nebylo ani moc teplo, tak jsem si vzal bundu, jak jsem později zjistil, byla to kritická chyba! První negativní myšlenka mě napadla hned v tramvaji - zatraceně, já tam budu sedět s lidmi o 5 let mladšími! Zatímco já balil holky v klubech, oni sotva přestali do školní družiny! Ale nevystoupil jsem, nasedl do metra, avšak již mírně otřesen a shrbený. Navíc na Flóře jsem se zděšením zjistil, že začíná být teplo. Ale nechtělo se mi nést bundu v ruce, tak jsem si jí nechal na sobě. To byla hloupost!
   Bylo mi jasné, že na zastávce autobusu 136 hned potkám nějaké adepty o studium. Bál jsem se všech lidí kolem osmnácti! Jedna mladá sexy intelektuálka "tam" však jela a bylo to bezpochyby, toto zjištění mě málem složilo (jistě se pozná, ostatně jsme se o tom setkání spolu již bavili :-). Chmm... pak jsem zabloudil, aby toho nebylo málo. Dal jsem se na špatnou stranu, směrem jako ke konečné jedenáctky a styděl jsem se na veřejnosti vytáhnout ten zatracený plánek! Ale jo, nakonec jsem to našel - jenže začalo šílené horko a bylo pozdě si tu zatracenou bundu sundat, protože jsem pod ní byl zpocený jako myš a bál jsem se, že takové množství potu by mohlo nelibě páchnout! Navíc další rána pod pás, nikdo mi neřekl, že se má jít k prezenci! Jako ve snách jsem došel k I. pavilonu a málem mě trefil šlak, tam byla fronta jak za totáče na banány! A poněvadž jsem přišel ze špatné strany, musel jsem projít kolem ní jako nějakou uličkou slávy! Ty pohledy, nějaký párek se tam dokonce přestal ocucávat a se mně nemilým zájmem na mne pohlédl, stejně jako všichni ostatní! Naštěstí jsem mezi mládeží poznal bývalou žákyni stejné školy - i tak, dal bych půlku majetku za láhev rumu v té chvíli. No prezenci jsem přežil a odebral se do místnosti, kde se test měl psát. Ani si nepamatuji, jaký byl první - snad všeobecný?
   Tak si tam sedím v bundě, vařím se jako v lidožroutském kotli, kolem mladé dívky sedí v tílkách a do okna praží slunce... grrrr... hnus... ale píšu. Test si zatraceně nedávám, místy tápu a prozrazuji se jako kulturní barbar. Všichni píšou jako o závod a já jsem dutý jako guma. Píšu sice také, ale nejde mi to od ruky. Ty vole, já rupnu a jsem v řiti, blesklo mi hlavou během testu z angličtiny, během něhož se začal projevovat šííílený hlad, neboť jsem se ráno nestihl nasnídat. Mozkovna mi přestávala fungovat a já ten mentální úpadek pozoroval se zaděšením - jak teď ten test napíšu??? Písmenka mi normálně skákala před uslzenýma očima a byl jsem bezradný. Hádejte, co všichni kolem - jasně že zase psali jako o závod, olizovali si rty jazyky a zálibně se usmívali, když viděli své precizně zodpovězené testové otázky! Jenom Améba byl totálně mimo, hlady neviděl a nejraději by utekl - ale nějak to vše vyplnil a s úlevou běžel domů, ani se neohlédl.
   V pondělí jsem se připravil již chytřeji. Oblékl jsem se "letně", řádně se nasprejoval deodorantem a nasadil zkušený úsměv světáka. Samolibě jsem pak postával před středním pavilonem s bývalou kolegyní a bylo mi lépe. Ovšem před ústním pohovorem jsem byl nervózní, poněvadž vycházející mleli něco o rozhovoru v angličtině a otázkách typu  "Co jste četl v anglickém originále?" Co jsem četl? Četl jsem vůbec něco? Ty krabe já snad nic nečetl, co mám dělat? Nemají v trafice nějaký english paperback? Kdepak, jen Harlekýny a v češtině :-) Bída, budu muset lhát!!! To, co jsem četl od anglického autora česky, o tom prohlásím, že jsem to četl anglicky - a budu obsah díla znát, che che!!!
   A také že jo! ptali se mě na to! Vybruslil jsem z toho, ale znervózňovala mě přítomnost nějaké "druhačky" vedle zkušební komise, měl jsem závažné podezření, že se mým anglickým i českým odpovědím nějak podivně usmívá! Že bych mlel nějaké nesmysly? Nakonec mi sdělili, že mě tedy po důkladném uvážení ASI přijímají. Díky. Prý oborový test perfektní, angličtina písemná strašná ale ústní dobrá, přinesené dílo "C" (grr) a prezentace uspokojivá... "dáme návrh děkanovi na přijetí".
   Zdekoval jsem se z areálu jako přízrak a letěl jsem domů, pak na internetu definitivně zjistil, že mě přijali - OK, a tím mi začaly prázdniny. V LA jsem se opět objevil až po třech měsících, 1.10., ale to je již jiná kapitola...