Jak žijí studenti Literární Akademie

   Ovšemže se v jejich řadách najdou i morousové a netýkavky, kteří pod záminkou obstarávání oběživa pro obživu či s jinou výmluvou na rtech mizí ze školy jako ta pára nad hrncem a posléze je můžete potkat, jak bloudí systémem pražské MHD vstříc jejich pochybným cílům; avšak správný student je tvor družný a sdílný, který žije dneškem. Proto se ve zvýšené míře věnuje:

- vykuřování před středním klíčovým pavilonem za současného tlachání o výuce, o škole a finančních či studijních problémech,

- čtení nejrůznějších knih - od červených knihoven zabalených do novin až po Dostojevského a neidentifikovatelné básnické sbírky, přičemž student LA je schopen zahloubat se do knihy kdekoliv, kdykoliv a za jakékoliv venkovní teploty. Zdá se, že dívkám rizika gynekologických problémů z nastydnutí nemohou zabránit v neustálém sebevzdělávání,

- cestám do jisté samoobsluhy, patřící do velkého prodejního řetězce - tam táhnou jako hladové vrány zrychleným krokem a pohledem upřeným do země, zpátky je vidíte, jak křepce tančí s (často nevábně vyhlížejícími) potravinami zpět, za chůze ukusují

- vysedávání v těch několika málo restauračních zařízeních v okolí: cenové rozdíly jsou mezi těmito místy minimální, takže se rozhodují spíše podle estetických a třídních měřítek.

   Obecně se dá říct, že někteří studenti se pohybují po předem odhadnutelných drahách a je tudíž možné je dohledat - jiní zase mizí o volných hodinách ze školy a nikdo neví, kam a co tam dělají. Zaslechl jsem o někom, kdo prý "jen tak jezdí autem" :-), ale je faktem, že klíčem je pobyt v nálevnách různé kvality a úrovně. Jelikož jsou to místa významná, dovolím si zpracovat jejich návštěvy do reportáží zde.
   Ale hezky od začátku: školní den začíná zásadně cestou do školy. Pominu-li těch nemnoho motoristů, na ostatní zbývá sociálka, "socka" anebo formálně řečeno MHD. Těžko procentuálně vysledovat, kolik studentů využívá spojení z metra "C" a kolik zase ze Skalky - ale od zastávek táhnou tihle významní cestující jako ospalý had, samozřejmě pokud si to mohou časově dovolit. Notoričtí uspěchanci kmitají nohama, až se jim od podrážek práší, ale to jejich flegmatičtí kolegové nonšalantně ignorují a užívají si krás stromořadí, které se již začalo nádherně podzimně barvit. To platí zejména o návštěvnících jen málo uznávaných seminářů poetických tvůrčích psaní. (...kam ve středu 7.11. přišlo šest osamělých jedinců, zatímco my "publicisté" jsme byli v plném počtu. Asi tvůrčí únava, spojená s příchodem civilizačních chorob)
   Jakmile student projde kovovou modře natřenou brankou, stává se rozhodným. Křepce vybíhá schodiště ke své učebně, či se ještě zastaví na "placu" a řádně si promyslí další postup. Ulejváci při té příležitosti hledají důvody, proč se nezúčastnit výuky a nabrat raději síly v knajpě za rohem - vyptávají se jiných postávajících a váhají, nakonec však obvykle na přednášky přece jen jdou. Platí totiž nepsané pravidlo: "pokud se dovalíš do školy, tak si jí alespoň pořádně užij :-)" K bontónu patří také obhlédnutí všech důležitých nástěnek a prosklených dveří středního pavilonu, jelikož oznámení tam publikovaná mají pro běžného studenta bez kontaktů na interní BISku školy kriticky vysokou hodnotu.
   Hodiny ubíhají, umolousané sešity či poznámkové bloky se plní klikyháky či krasopisem, aby přišel čas na obídek neboli gáblík - zámožnější pojídají v hospodě často nepříliš lákavé krmě z jídelních lístků, hojné množství studentstva však zamíří neomylně do samoobsluhy a jedí za chodu. Bez ohledu na tyto velké a daleké cesty se stejně sejdou u piva či naředěného vína, aby se halekající vrátili na další hodiny a odklepali si svou směnu, která často končí až po sedmé. Když skončí, rozcházejí se ve spořádaných útvarech ke svým zastávkám MHD, setkávají se a loučí jako molekuly, táhnou do knihoven či opět do hospod a kaváren, do roboty nebo na rande.
   Zdá se, že více než kdokoliv jiný, dokáží užívat života. Spát však (pokud možno) chodívají brzy, aby se vzbudili včas - začátek první vyučovací dvouhodiny v 8.30 je velmi šibeniční a snadno ho propásnout, což resultuje ve ztrátu niti přednášky a občas i potupného hledání volného místa v přeplněné posluchárně... neradno choditi pozdě, tím se řídí každý chytrý student.