Snack "U Tonyho" - luxusní spořilovský restauračně-kulturní podnik studentů LA

   S troškou nostalgie vzpomínám na těch několik posezení na tomto místě, protože tuto reportáž nakonec píši z místa mnohem méně poetičtějšího, avšak mně bližšího, domova.
   "Tony" (celým jménem "TONY DEMON BAR" :-() ) se nachází v bloku, který měl být dle socialistického architekta, co projektoval spořilovské sídliště, jakýmsi "střediskem služeb" - tedy místem, kde si hospodyňky zajistí "mandl", kadeřnici, aby se líbily manželům, mohly zakoupit nezbytné vybavení do bytu... a pochopitelně se vyžily i kulturně, k čemuž mělo sloužit kino "Sigma", dnes zrušené a prázdnou výlohou hledící do ulice "Hlavní". Náš snack-bar se přitom nachází docela na konci kolmo od ní, jeho přítomnost je vcelku nenápadná, ač rozlohou není nijak skromný. Poznáte ho však podle několika hnědě natřených lavic venku, které mají skýtat posezení během příjemných letních dnů.
   Vstoupíte-li po otevření těžkých dveří dovnitř, dýchne na vás vyčpělá atmosféra totalitního interiéru, co se tváří luxusně, avšak žalostně prozrazuje 70. léta. Mnoho tmavého dřeva i na stropě, nevkusné lampičky, všude kam se podíváš. Uprostřed první místnosti je velký bar ve tvaru písmene "U" s vysokými stoličkami, které umožňují příchozím dívkám s krátkými sukněmi ukázat kolena a alespoň vytoužený kousek vysoustruhovaných stehen, pevná lýtka skrytá v kozačkách. Vypadá to sexy, co bych vám povídal. Zde začíná "barová sexualita" a také "barová literatura". Není nic obtížného, sedět si u zteplalého vína a snít o dívce, co se právě posadila, nohu přehodila přes nohu a pohodila hlavou, jak to umějí jen ženy. Čeká na někoho, nebo si zde zkrátka krátí chvíli? První myšlenky začínají mladému muži opodál tepat ve spáncích, zkoumá nově příchozí atraktivní bytost nenápadnými, ovšem horoucími pohledy. Je to mladý a žádostivý samec, má potřebu se pářet a ta dívka se mu jeví pro takový akt optimální...  
   Chtěl jsem jen naznačit, že "Tony" je bar, jak má být. U oken je pár stolů pro 4 lidi tak, že sedí u oválných stolů - ty jsou pro větší party místní honorace. Zato malý stoleček pro dva, co se krčí u stěny, ten je pro dva druhy lidí - milence jakéhokoliv věku, co se pod deskou hladí konečky prstů, či pro osoby na pokraji společnosti, pro které je láhev více než dobrým přítelem. Zdánlivě vypadají normálně, ale skelný pohled a nervózní prsty prozrazují své.
   Vedlejší místnost je stravovací, kouření je tam zapovězeno. Tamější stoly mají bíle prostřené ubrusy a na nich umělé květiny ve vázičkách. Otevírá se v deset, takže strávníků přichází habaděj. Ponejvíce je tvoří policisté z blízké služebny i civilní zaměstnankyně Vnitra pokročilého věku, co nosí nosy nahoru, asi chytily manýry od svých mužských kolegů, kteří se místy cítí jako nadlidé. Možná právě kvůli nim tam je během oběda poněkud smuteční atmosféra, jelikož si nikdo nedovolí příliš vyskakovat. Jinou skupinu tvoří dělníci s montérkami ušpiněnými od barev, snad nějací místní lakýrníci? Ohledně cen "Tony" kalkuluje rozumně vzhledem ke kupní síle místa. Každý den je vydán originální jídelní lístek, ve kterém se cena hlavního jídla drží na úrovni těsně pod padesát Korun - takový oběd si člověk může dovolit a podle vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jídla je dost a oblohy ještě více. K tomu polévka za dvanáct "vočí" a člověk je sytý. Obsluha slyší chválu na kuchařovu čepici ráda, tak s ostentativním oblizováním nešetřete!
   Ovšem nejen jídlem a pitím živ je člověk. Na chodbě u záchodků jsou výherní automaty, před nimiž se zejména v době výplat a invalidních důchodů dveře netrhnou. Začíná se hned s otevřením podniku, to přicházejí nezaměstnaní s kapsami chrastícími v mince proměněnou podporou. A jelikož spořilovští hráči nejsou žádní troškaři, "jednorucí bandité" si neoddychnou.
   Studenti LA "U Tonyho" jedí, ale spíše ti zámožnější a společenskými konvencemi svázanější. Samozřejmě tam také vysedávají a tlachají. Občas se k nim přidá nějaký externí pedagog LA, co si u šálku kávy vypracovává přednášku a neznalí studenti si lámou hlavy, odkud že ho znají. Čas se líně ztrácí ve stropu jako namodralý dým a je čas jít. Tak zase někdy "U Tonyho" nashledanou!

   Ve škole mne již asi neuvidíte (ostatně jako nestudent tam nemám co dělat), avšak již nyní nejasně cítím, že u "Tonyho" se ještě jistě objevím :-)

  Snackbar "Tony" zvenčí - klikněte pro zvětšení!